Jan Ruml

O Janu Rumlovi se dá říct, že rozhodně patří k nejsvéráznějším, ale zároveň nejzásadovějším politikům první dekády po sametové revoluci. V únoru 1977 podepsal Chartu 77, byl členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, spoluzakládal samizdatové Lidové noviny a později také týdeník Respekt. V první i ve druhé vládě Václava Klause byl ministrem vnitra. Po odhalení skandálu s tajnými sponzory ODS v roce 1997 výrazně vystoupil proti politice předsedy Václava Klause a na konci roku vystoupil i z ODS.

V lednu 1998 potom založil Jan Ruml spolu s Ivanem Pilipem novou politickou stranu s názvem Unie svobody, která měla v logu strom a v následujících sněmovních volbách získala téměř 9% hlasů. Po volbách ale dvě nejsilnější strany ČSSD a ODS podepsaly Smlouvu o stabilním politickém prostředí, pro kterou se vžilo stručnější a výstižnější označení – opoziční smlouva. Na jejím základě vytvořila ČSSD menšinovou vládu, kterou podporovala ODS. Miloš Zeman se stal premiérem, Václav Klaus předsedou Poslanecké sněmovny a jelo se dál močálem černým kolem bílých skal. Unie svobody vedená Janem Rumlem byla další čtyři roky ve sněmovně ve skutečné opozici a ne "jen tak na oko".